sKOROvNÁs a přece ne!

25.03.2021

Žijeme ve zvláštní době. Včera jsem se dozvěděl, že jeden můj známý, kterému je něco přes třicet let, leží s Covidem v nemocnici. Sice už skončil nouzový stav, ale prakticky se téměř nic nemění.
A trvá to dlouho!

Víc, než kdy jindy potřebujeme druhé lidi. Doba krize v historii vždy prověřila, jak na tom se vztahy s lidmi jsme. Nezávislost zní atraktivně, ale není k životu. Nefunguje v manželství, ve výchově, ve firmě... prostě nikde.

Můžeme vidět, kolik ochotných lidí se najde, když je v národě zle. Zeptal jsem se v jedné brněnské nemocnici, jestli pro ně něco můžeme udělat a byl jsem příjemně překvapený, když jsem se dozvěděl, kolik firem posílá nejrůznější věci, jídlo a daruje týdně desetitisíce. Kolik dobrovolníků prakticky pomáhá. I my v Kontaktu spolu s naším mateřským sborem (církví) jsme se přidali s malým povzbuzením zdravotníků formou nákupu ovocných tyčinek a obuvi. Pomáhat je skvělé.

Poslední týdny jsem měl příležitost seznámit se s několika křesťany, kteří zastávají vlivné pozice ve společnosti jako je starosta obce, redaktorka a moderátorka České televize, manželka pana ministra nebo ředitel věznice. Tito lidé jsou jen malým "vzorkem" mnoha dalších, kteří i dnes navzdory panující otrávenosti z politiky, usilují o poctivost, praktickou pomoc, řešení skutečných problémů obyčejných lidí a to je pro ně větším motivem než osobní zisk. Díky za jejich odvahu!

Za velmi nadějný a pěkně vyjádřený pro dnešní dobu považuji úryvek z knihy "Kde je Bůh v době koronaviru" od Johna C. Lennoxe. Lennox cituje C. S. Lewise (autor Letopisů Narnie), který v polovině minulého století, v době hrozby atomových zbraní, napsal článek. My si zkusme atomové nebezpečí zaměnit za covidové. Pak by článek zněl nějak takto: Zřejmě příliš přemýšlíme o atomové bombě (o covidu). Jak máme žít v atomové době (v době pandemie)? Pokud nás má atomová bomba (covid) všechny zničit, pak až tato bomba (virus) přiletí, ať nás přistihne, jak děláme rozumné a lidské věci - modlíme se, pracujeme, vyučujeme, čteme, posloucháme hudbu, koupeme děti, hrajeme tenis, povídáme si s přáteli u skleničky a hrajeme šipky - ale ne, jak se choulíme jako vyděšené ovce a přemýšlíme o bombách (virech). Ty mohou zničit naše těla (to mikrobi dokážou), ale nemusí ovládnout naši mysl.

Tato doba ukazuje nejen na bolesti naší generace a na lidské slabosti, ale také na zdravé hodnoty, důležitost odvahy, obětavosti a sounáležitosti nás lidí. Přesně to, co nás učí Ježíš.

Petr Dvořáček